MZ Viareggio - výsledky

26.02.2011 17:36

V brzkých hodinách krásného středečního rána 16.2. jsem se vydal na první část dlouhé cesty, směr Nymburk. Ve sportovním centru ČSTV jsem se na jeden trénink v posilovně připojil k plavcům SCM I. - Morava. Hned po vydatném obědě jsem spolu s dalšími dvěma plavci pokračoval do Trutnova, kde měla sraz většina české juniorské reprezentace. V 18:00 trenér Libor Kohut vedl první společný trénink, který byl spíše proto, abychom se pořád neváleli na hotelu a trošku doladili techniku. Po tréninku jsme odjeli do penzionu, šli na večeři a rychle do postele.

Dalši den ráno nás čekalo nemilé vstávání v 2:45. Cestu do Brna, kde byl sraz s druhou částí reprezentace, prakticky všichni prospali. V Brně jsme nabrali poslední dva členy našeho týmu a pak už jsme měli jediný cíl Viareggio (Itálie). Kilometrů bylo mnoho, a tak jsme se všichni ponořili do hlubokého spánku a počátečních pár hodin snili o tom, jak to v Itálii asi bude vypadat, jaké bude počasí, někdo možná i o tom, jak suverénně zvítězí. I přes bloudění skrze krásné italské uličky, jsme zhruba v 18:00 dorazili k bazénu. Prohlédli jsme si ho, prodebatovali všechna pozitiva a negativa a pak jsme se s chutí vydali dál pátrat po hotelu. I když na nás čekaly mnohé nástrahy, na hotel jsme dorazili poměrně včas a vychutnali fantastickou italskou večeři.

Hned první půlden jsem se ale přesvědčil, že po celodenní cestě nebude zrovna jednoduché zaplavat super časy. Nakonec jsem po dvou průměrných výkonech (53,84 a 1:55,90) postoupil do finále shodně ze třetího místa a přemýšlel, zda-li je to opravdu jen tou cestou. Po chvilce jsem se ale rozhodl, že to raději nechám na další dny. V odpoledním programu již také proběhl první boj o medaile samozřejmě i s naším zástupcem, Jakubem Kočařem. My fanoušci jsme si tento závod užili, jak se sluší a patří, a od té doby v našem týmu byla skvělá nálada. Především to pečetil Kočí, když na 400 polohovku vybojoval zlatou medaili.

S ubíhajícími hodinami se zlepšovaly i výkony. V sobotu dopoledne už jsem si zaplaval i osobní rekord na 100 znak (1:02,73) a trošku nečekaně a se štěstím jsem postoupil do finále z 8.místa. Odpoledne už čekalo finále i mě. Trošku rozpačitý jsem se vydal na start, protože jsem věděl, že ten trénink, který jsem musel kvůli zranění ramene, mi bude nejvíce chybět právě na kraulové 200. První stovka byla pomalu rozjetá a druhá stovka jen lehce pod minutu, nakonec z toho byl čas 1:55,21 a já jsem byl šťastný maximálně z toho, že jsem vybojoval alespoň bronzovou medaili. Po prvním dni jsme se usadili na druhém místě v celkovém pořadí federací s celkovým počtem 7 medailí. :-) A to se pro nás stalo rozhodujícím pro vytvoření atmosféry na další den. Protože hned po tom, co jsme si uvědomili, že těch medailí mám vážně SEDM, jsme si vzpomněli na tuto reklamu.

Závody se pomalu, ale jistě blížily ke svému konci a před námi byl už jen poslední půlden, který obsahoval finále na stovkách v polohovkovém pořadí (motýl, znak, prsa, kraul). Mě nejprve čekalo finále znakové stovky. Trošku nervózní jsem byl, když jsem ale z tribun zaslechl pověstné SEDM!!, všechny nervy šly stranou a já snad poprvé s úsměvem nastupoval na start. Osobák jsem si vylepšil o dalších 0,6s a výsledný čas (1:02,14) znamenal konečné 6.místo. Trošku jsem si odpočinul a pak už mě čekalo finále královské disciplíny, 100 kraul. Nervy byly podstatně větší, přeci jen se jednalo o jednu z mých hlavních disciplín. Pak jsem ale slyšel obrovské povzbuzování od celého týmu. To mi strašně pomohlo hodit nervy za hlavu a opět s úsměvem nastupovat na start maximálně připravený na svou oblíbenou disciplínu. Od začátku jsem se držel na druhé pozici a tu jsem taky udržel až do cíle. Spokojený s umístěním jsem pohlédl na výsledkovou tabuli a zjistil jsem, že jsem si zaplaval osobní rekord. Po skončení závodu bylo vyhlášeno i pořadí reprezentací, kde jsme taktéž obsadili druhé místo.

Zápolení o medaile skončilo a my jsme dostali celé odpoledne volno. Společně jsme se procházeli po pobřeží a vydali se na místní Coppa Carnevale. Na karnevalu jsme zhlédli neobyčejně zajímavé pojízdné vozy plné různě oblečených tajtrdlíků :-). Po téměř čtyřhodinové procházce jsme se vrátili na hotelu, kde jsme si počkali na večeři. Po jídle jsme již všichni čekali na výlet do moře. Nandali jsme si plavky, přehodili přes sebe ručníky, nafotili pár společných fotek s pohárem a pak hurá do moře. Venku sice pršelo, i přesto nám nic nebránilo v tom, zaplavat si v krásně ledovém moři :-D. Po této fascinující koupeli jsme se ještě vydali do McDonald's, kde jsem společně završili převelice veselý den.

V pondělí v 5:00 jsme se všichni plni krásných zážitků vydali na zpáteční cestu, kterou jsme beztak z velké části opět prospali a okolo páte hodiny odpolední jsme se se slzami v očích museli zase na nějaký čas rozloučit. Kdybych měl shrnout tyhle závody do jedné věty, vypadala by asi takhle: Byly to skvělé závody s ještě lepším týmem, ve kterém byla fantastická atmosféra, která mě hnala dopředu. Děkuji!